Vždycky mě vadil ten stereotypní život ostatních, rodičů, učitelů, všech. Něco se ale prostě musí dělat i přes svou svobodnou vůli. Když má člověk bujnou fantasii a prostředky, může všechno. Nikdy jsem nechtěl mít ten denní cyklus (vstát, obléct, práce, domů, jíst, spát...). A je tomu i tak dnes. Ale přeci jen tam kde se to dá, se stereotypu vyhýbám. Nebo celkově masovým věcem, co dělá každý bezmyšlenkovitě.
To byl ten správňácký začátek. Jako ta podělaná omáčka, co vám daj na párek v rohlíku, když si ho objednáte s kečupem a ještě se ta ukrajinka za oknem usmívá.
Prostě mi jde o to, že kolem sebe vidím čím dál víc upjatých přátel, co prostě jednou a jedou, jsou věčně nervózní, nerozhodní, ostýchaví, náladoví...Co z toho ?
Dělej si co chceš, kup si CD úplně jiné hudby, žánrů než posloucháš. Začni žít naplno, podle svých představ. Najdi si k sobě někoho a řeš všechno bez problémů, v klidu!
Jsem rád za to, jakej jsem a můžu být, odpoutat se od všeho a vychutnat si naplno to, co mám rád. Jsem rád za svoje skromné problémy a za přátele, které jsem za poslední dobu pěkně povyměňoval. Jsem teď vůbec tak šťastnej (na ničem nejedu) za to co mám, za Kajču, za relativně klidnou školu...
Co z toho (tak nějak) plyne ?
Měl by sis říct co a jak chceš a udělat to ! Hlavně se nezvrhnout k něčemu, jako jeden můj přítel napsal : sakra mě nebaví trávit každý odpoledne doma :/ .. venku je tak hezky ..
Přeju den, plný změn ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat